Sabotáž, nebo čas k nahlédnutí?

 Jedna má klientka, mě připomněla můj příběh o sabotáži  života a radosti z něho.

Měla jsem naplánovanou osobní konzultaci a moc jsem se těšila, že konečně pohnu s tématem hojnosti. Už mě nebavilo, jak nepřijímám dary života a z různých důvodů je odstrkuji pryč. Datum se blížil a já pociťovala jemné bolení v zádech. Nebylo to nic velkého, ale věděla jsem o tom. 3 dny před termínem sezení jsem se ohnula a s šílenou bolestí v zádech klesla na zem. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, hýbat a syna jsem měla odvézt do školky. Nějak jsem zvládla školku a dobelhala se do zaměstnání.

Bolest byla, tak urputná, že jsem odešla k paní doktorce pro pomocnou ruku v zoufalosti. Syna jsem poslala na týden k babičce a ulehla doma. Několik dní jsem měla tu možnost, být sama se sebou a podívat se do hloubky. V slzách mi došlo, jak se mé programy typu: „ Nejsem hodná hojnosti, Ty si to nezasloužíš, apod.“, snaží dělat svou práci a zastavit rozjetý vlak řízený mým srdce a vnitřní moudrostí. Bylo mi zle, smutno a byla jsem nazlobená vlastním sabotování mého života. Tohle byl perfektní příklad mé dokonalé sabotáže, nemohla jsem být se synem a radovat se s ním, nemohla jsem být v zaměstnání a mít plat, nešlo chodit, ani pořádně dýchat. Někde v hloubce jsem věděla, že na tuhle konzultaci musím jít a půjdu, i kdybych měla letět třeba helikoptérou.

Na konzultaci jsem přijela, probíhala klidně bez velkých dramat. Šli jsme do hloubky. Týden na to proběhla výměna konzultací s jinou terapeutkou BodyTalk Systému. Rozpuštění myšlenkových programů mělo probíhat další 4 dny. Čtvrtý den jsem probrečela, slzy nějak sami tekly po mých tvářích  a odnesly poslední zbytky programu „Nezasloužím si hojnost“. Udělalo se mi lehce a od té doby vidím a přijímám neskutečnou hojnost mého života a jsem za ní nesmírně vděčná.

Alice Najmanová

www.zivotvnas.cz